Ahojíík. jsem moc ráda že jsi navštívil/a můj blog. Budu ráda za komentík. Ale přeji si vaše REKLAMY do rubriky REKLAMY. Děkuji za pochopení.

Září 2014

Termit

29. září 2014 v 19:32 | vladus |  Nejzajímavější živočichové

Termite

ARCHITEKT Z ŘÍŠE HMYZU
Na Zemi žije asi 1700 druhů termitů. Termiti jsou společenský
hmyz žijící v podobných koloniích jako mravenci.
Stavějí obrovská hnízda z písku a z vlastního trusu
smíchaného se slinami: tato hmota je po vyschnutí tvrdá jako
beton. Tvar termitiště se liší podle druhu, které je obývá.
Dovnitř vedou chodby, které termiti podle potřeby otevírají
nebo zavírají, aby vevnitř udrželi stálou teplotu.
Nejdůležitějšími členy kolonie jsou král a královna. Ta má
obrovské tělo plné vajíček, která neustále
klade. Ona i král. který vajíčka oplodňuje, pochází
z jiné kolonie, ale poté, co přiletí, ztratí křídla.


Včela

29. září 2014 v 19:26 | vladuss |  Nejzajímavější živočichové


Včela (Halictus)

VÝROBCE MEDU
Známe mnoho různých druhů včel. Některé žijí v rojích
čítajících několik desítek jedinců, jiné jsou samotářské.
Nejspolečenštější je včela medonosná. V jednom
společenství žije až 80 000 včel.
Základními stavebními jednotkami hnízda jsou
voskové buňky. které slepeny k sobě tvoří plástve.
Buňky mají typický šestiúhelníkový půdorys. Jsou
pevné a jejich výroba vyžaduje méně vosku a
energie, než kdyby měly jakýkoli jiný tvar.
Některé buňky slouží jako zásobárny potravy v
podobě pylu nebo nektaru, které včely sbírají z květů.
Nektar se pak v buňkách mění v med.
Vajíčka klade pouze královna, do každé buňky po
jednom. Pak se o ně starají dělnice.


Vruboun

29. září 2014 v 19:21 | vladus |  Nejzajímavější živočichové
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/31/Dungbeetle.jpg

BROUK VALÍCÍ KULIČKU
Do čeledi vrubounovitých patří přes 20 000 druhů brouků, kteří
žijí na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Všichni se
živí hnojem. Nejznámější je egyptský vruboun, dlouhý
1-1,5 cm.
Mezi vrubounovité patří i goliášové, jedni z největších brouků
světa, a nosorožíci.
Když vruboun najde hromadu výkalů, nohama z ní část oddělí
a vyrobí z ní kuličku, kterou odvalí pryč. Pak ji zahrabe,
aby se k ní později vrátil a snědl ji.
Stejným způsobem zajišťují potravu pro svá mláďata i
hnojíci. Rodičovský pár zahrabe kuličku hnoje, kterou
samička předem zpracuje do tvaru hrušky, a pak do její užší
části naklade vajíčka. Mláďata se po vylíhnutí živí zbytkem
hrušky. Když ji sežerou celou, vylezou ze země už jako
dospělí brouci. Občas si párek hnojníků vzájemně pomáhá
válet kuličku hnoje i tehdy, když se nechystají založit rodinu.


Rosela

29. září 2014 v 19:16 | vladuss29 |  Nejzajímavější živočichové

Rosela žlutohlavá ( )

Tito papoušci, kteří se vyskytují pouze v Austrálii, jsou někdy
označováni jako širokoocasí, protože jejich dlouhá ocasní pera
se ke koncům nezužují. Dají se také rozpoznat podle vlnitě
kroužkových míst v partiích nad zády a křídly. Péče o tyto
ptáky je jednoduchá, ačkoli jejich návyk shánět si potravu na
zemi - je činí náchylnými k nákaze škrkavkami.
Všechny nové přírustky je proto třeba preventivě odčervit
ještě dřív, než je vpustíme do jejich trvalého obydlí.
K nejoblíbenějším patří rosela pestrá, která má červenou
hlavu a břicho. Dále je to oslňující karmínová rosela
Pennantova.
Vizuální určování pohlaví může být obtížné, i když samečci
jsou obecně výrazněji barevní. Západní rosela žlutolící je
nejmenším členem této skupiny čítající osm druhů.


Pikardský Ovčák

29. září 2014 v 19:12 | vladuss |  Atlas plemen psů


Původ: Francie
Výška: 55-65 cm
Zbarvení: šedé, šedočerné,
modrošedé, červenošedé,
světla a tmavě žluté a směs
uvedených barev.

Tento nepříliš známý pes má výraznou hlavu s málo vyjádřeným
stopem, hnědé oči, přirozeně stojící 10-12 cm dlouhé uši,
rovný hřbet s lehce spadající zádí, ocas rovně dolů nesený,
na konci lehce ohnutý, končetiny svalnaté, rovné,
dobře úhlené. Srst je polodlouhá, drsná a tvrdá s jemnou a
hustou podsadou.

Pikardský ovčák je pes dosti všestranný. Je možno jej využívat
pracovně jako schopného výcviku a při správném vedení je
skvělým obranářem. Je značně inteligentní, ale trochu
tvrdohlavý a sebevědomý. potřebuje pevnou a důslednou
výchovu a výcvik, ale musí se k němz přistupovat velmi citlivě
a s porozuměním k jeho povaze. Tvrdostí a hrubostí se s ním
nic nesvede. Majiteli a rodině je pikardský ovčák zcela oddaný
a rád žije v co nejužším kontaktu s člověkem. K cizím je
nedůvěřivý. Hodí se pro zkušenější majitele. Na údržbu své
srsti je velmi nenáročný.

Historie: Původ tohoto ovčáka je tak trochu záhadou.
Je pravděpodobné, že v jeho krvi koluje krev evropských
ovčáckých psů, hlídajících stáda, a hodně se na jeho
šlechtění podílel také flanderský bouvier.


Plavý Bretaňský Baset

29. září 2014 v 18:49 | vladusssヅ |  Atlas plemen psů


Původ plemene: Francie
Vznik plemene: 19. století
Původní účel: lov drobné zvěře
Nynější učel: společník a lovec
Průměrný věk: 12-14 let
Jiné názvy: Basser fauve de
Bretagne
Hmotnost: 16-18 kg
Výška: 32-38 cm

Typický baset s dlouhým tělem a krátkýma nohama nemá ani
hladkou srst anglického baseta, ani hrubou drátovitou srst
vendéeských grifonů, ale něco mezi, ktarší tvrdou srst. Je to
temperamentní a vytrvalý pes, který stopuje i štve zvěř a
nejraději pracuje v obížném terénu. Tito baseti tradičně
lovili ve smečkách po čtyřech, ale dnes obvykle pracují sami
nebo s jedním partnerem. Je to roztomilé,
podnikavé plemeno, které se těžko učí poslušnosti a je
spřízněné s plavým hruosrstým honičem, který kdysi dávno v
Bretani lovil vlky. Ačkoliv je to dobrý společník, je jako
většina psů nešťastný, když nemá volnost a strádá
nedostatkem pohybu.

Historie: Plemeno vzniklo křížením plavého breťanského
grifona s krátkonohými honiči z Vendée. Mimo Francii je
pravý breťasnký baset zřídka k vidění, pouze ve Velké
Británii našel mnoho nadšených chovatelů. Tvrdí se, že má
podobnou povahu jako hrubosrstý jezevčík.


Plottův Pes

29. září 2014 v 18:45 | vladus |  Atlas plemen psů


Původ plemene: USA
Vznik plemene: 18. století
Původní účel: lov medvědů
Nynější účel: lovecký pes,
společník
Průměrný věk: 12-13 let
Jiné názvy: Plott Hound
Hmotnost: 20-25 kg
Výška: 51-61 cm

Tento velký, družný pes je považován za nejtvrdšího z mývalích
psů. Po 250 let jej chovala rodina Plottových k lovu medvědů a
mývalů a Avppalačských, Modrých a Kouřových horách na
východě USA. Plottův pes má neobyčejně ostrý a vysoký hlas na
rozdíl od zvučného bafání ostatních mývalích psů. Je to
svalnatý pes se štíhlou kostrou, neobyčejně vytrvalý a schopný
práce po celý den i v noci. Zkonzumuje najednou velké
množství potravy tak rychle, že mu hrozí převrácení žaludku,
které ohrožuje jeho život. Mimo jižní státy USA je velmi
vzácný a jen zřídka se chová jako společník. Toto plemeno je
v Evropě téměř neznámé a není uznáno FCI.

Historie: Je to jediný americký honič, který není bristkého
původu. Jeho předky byli němečtí honiči, dovezení rodinou
Plottů do Severní Karolíny v roce 1750.


Pointr

29. září 2014 v 18:39 | vladuss29ヅ |  Atlas plemen psů

Pointr (English Pointer)

Původ plemene: Velká Británie
Vznik plemene: 17. století
Původní účel: stopování zvěře
Nynější účel: všestranný ohař
a společník
Průměrný věk: 13-14 let
Jiné názvy: English Pointer,
anglický hladkosrstý ohař
Hmotnost: 20-30 kg
Výška: 61-69 cm
Zbarvení: žlutobílé, oranžovobílé,
hnědobílé, černobílé, též jedno
a trojbarevné.

Popis: Velmi elegantní, harmonicky stavěný hladkosrstý ohař. Hlava se
středně velkou mozkovnou a stejně dlouhým čenichem, s výrazným
stopem a prohnutým nosním hřbetem. Oči středně velké, hnědé,
ani vystupující, ani zapadlé. Uši vysoko nasazené, zavěšené,
přiléhající k hlavě. Krk dlouhý, svalnatý, mírně klenutý, bez laloku.
Tělo téměř kvadratické, s hlubokým hrudníkem, sahajícím po
lokty, silnýn a krátkým hřbetem, postupně se svažujícím.
Končetiny rovné, pevné, zvláště pánevní mohutně osvalené,
s oválnými tlapami. Ocas středně dlouhý, postupně se zužující,
nesený v horizontální rovině. Srst krátká, hladká a lesklá.
Charakteristika: Ušlechtilý, inteligentní a jemný pes, poddajný a
snadno cvičitelný. Uchoval si vynikající lovecké vlastnosti: při práci
je rychlý, neúnavný, vyniká skvělým čichem a dokonalým stylem s
pevným vystavováním.

Zvláštní nároky: Vyžaduje hodně pohybu a citlivý přístup.

Užití: Lovecký pes, v ciziě časo chovaný jen jako společník.

Výskyt: Mezi našimi myslivcí stále oblíbený, i když zdaleka ne
tak hojně chovaný jako němečtí ohaři.

Možná záměna: Od ostatních hladkosrstých ohařů se liší především
typickou hlavou se zdiženým nosem, jakož i dlouhým,
nekupírovaným ocasem.

Historie: Pointr je mezi anglickými ohaři jediný hladkosrstý.
Předky pointra bychom mohli hledat na Pyrenejském poloostrově.
Jeho přímým předkem je původní parforsní anglický honič foxhaund.
Pro je charakteristickým znakem vystavování zvěře vestoje, což je
velmi starý způsob lovu. Pes srtne v nehybném postoji a nosem zvěř
ukazuje lovci.


Polský Nížinný Ovčák

29. září 2014 v 18:31 | vladuss29 |  Atlas plemen psů
Původ plemene: Polsko
Vznik plemene: 16. století
Původní účel: ovčák, hlídač
Nynější účel: ovčák, společník
Průměrný věk: 13-14 let
Jiné názvy: Polski owczarek
nizinny, Pon
Hmotnost: 14-16 kg
Výška: 41-51 cm
Zbarvení: Všechny barvy i skvrny,
nejčastěji barvou je šedá a
šedobílá.

Povaha: Spolehlivý ochránce domu i dvora. K cizím je nedůvěřivý,
ale agresivní není. Sebevědomý pes, kterému jeho temperament
často vydrží až do vysokého stáří.

Péče: Potřebuje bezpodmínečně pevnou výchovu, hodně práce a
častý výběh za každého počasí. Rád se zdržuje venku. Je to
zdatný jedlík. Srst vyžaduje intentivní péči.

Popis: Středně velký ovčácký pes zavalitého vzhledu. Hustá a
dlouhá srst pokrývá celý povrch těla včetně obličeje a končetin.
Velmi krátký ocas či jeho úplná absence, většinou docílená
kupírováním. Tělo mírně obdélníkového rámce, se středně
velkou hlavu, velikostí úměrnou k tělu. Prostorná tzv. medvědí
chůze. Srst dlouhá, splývavá, přitom však hrubá, s bohatou
podsadou.

Charakteristika: Ani příliš živý, ani extrémně klidný pes,
vyrovnanýa neagresivní. Přátelská, otevřená povaha,
snadná ovladatelnost a rychlá přizpůsobivost. Je to aktivní,
hravý, ale i vytrvalý pes, hodící se na vesnici i do města.

Zvláštní nároky: Jediným problémem u tohoto vcelku
nenáročného a bezproblémového psa je srst, která vyžaduje
každodenní péči.

Užití: Ovčácký pes, dnes chovaný především jako společník.
Ideální průvodce při pěší turistice i cykloturistice, dobrý hlídač.

Výskyt: V Evropě i u nás běžně, i když ne zrovna masově chované
plemeno, které navzdory krátké době své oficiální existence už
proniklo i do zámoří.

Možná záměna: Nejsnáze s tibetským teriérem, který však je
menší a má ocas.

Historie: Polský ovčák je staré plemeno, jehož předci se
pohybovali po polských nížinách od nepaměti. Zodpovědně tento
středně velký pes s dlouhou srstí plnil svou náročnou práci u
rozsáhlých stád.


Portugalský Ovčácký Pes

29. září 2014 v 18:26 | vladuss |  Atlas plemen psů

Portugalský ovčák - 1

Původ plemene: Portugalsko
Vznik plemene: 19. století
Původní účel: pastevecký pes
Nynější účel: společník, ovčák
Průměrný věk: 12-13 let
Jiné názvy: Cao da Serra de
Aires
Hmotnost: 12-18 kg
Výška: 41-56 cm

Po většinu 20. století byl portugalský ovčák společníkem chudých
pastevců ovcí v jižním Portugalsku, ale v sedmdesátých letech
mu hrozilo vyhynutí. Naštěstí jeho krásná srst a poddajná povaha
upoutaly pozornost chovatelů a přiměly Portugalce střední třídy,
aby přispěli k zachování tohoto plemene. Skvělý pes se snadno
učí poslušnosti, je vlídný k dětem, snáší se s jinými psy a
nechňape ani nekouše, pokud není provokován. Ačkoliv je
prakticky neznámý mimo svou rodnou zem, vyžaduje tento
nenápadně vyhlížející klasický pes mezinárodní pozornost a
podporu.

Historie: Tento huňatý, všestranný pes pastevec, poháněč a hlídač z
planin jižního Portugalska může pohánět z briardů, dovezených
hrabětem de Castro Guimaraes, který jimi chtěl zlepšit místní
horské psy, nebo z katalánských ovčáků ze španělského Katalánie.