Ahojíík. jsem moc ráda že jsi navštívil/a můj blog. Budu ráda za komentík. Ale přeji si vaše REKLAMY do rubriky REKLAMY. Děkuji za pochopení.

Říjen 2014

Kavkazský Pastevecký Pes

31. října 2014 v 22:36 | vladusssヅ |  Atlas plemen psů
bred-908-011.jpg

Původ: Patří k původním psům přírodního typu, kteří se už od pravěku
vyskytovali v oblasti Kavkazu. Po staletí zde pomáhali místním
pastevcům chránit stáda před vlky, medvědy i zloději, Jediným
kriteriém při vyběru do chovu bylo ostrost a odvaha, což se na
povaze těchto psů projevuje dodnes.

Zbarvení: Různé od šedé přes hnědé a žluté až po žíhané a strakaté.

Výška: Psi vyšší než 65 cm, feny vyšíí než 62 cm v kohoutku.

Popis: Velký a mimořdáně silný pes hrubých rysů, silných kostí a
mohutného svalstva. Masivní hlava s nápadně vyvinutými žvýkacími
svaly, tmavýma, středně velkýma očima a zavěšenýma, vysoko
nasazenýma ušima, které se dříve nakrátko kupírovaly. Mohutný a
krátký krk. Široký a hluboký hrudník, dosahující k oktům nebo pod ně,
široký rovný hřbet, záď téměř vodorovná. Vysoko nasazený, na
konci zatočený ocas dosahuje až k hleznům. Srst může být dlouhá,
krátká nebo polodlouhá, vždy však hustá a drsná, s dobře vyvinutou
podsadou.

Charakteristika: K cizím odmítavý až nepřátelský pes rychlých
reakcí. Vždy byl zvyklý spoléhat sám na sebe, je samostatný a
nezávislý.

Zvláštní nároky: Hodí se výhradně pro zkušené kynology, protože
výchova je velmi obtížná. Problémy bývají ve vztahu k ostatním psům,
domácím zvířatům, ale i dětem.

Užití: Původně pastevecký pes, tzn., že jeho úkolem bylo střežit ovčí
stáda. Dnes užíván pro ostrahu velkých objektů a všude tam, kde je
zapotřebí razantní, spolehlivý hlídač a ochránce.

Výskyt: U nás i v dalších, zvl. východoevropských zemích poměrně
často chovaný.

Možná záměna: S šarplanincem, středoasijským pasteveckým psem,
příp. vzácným krašským pasteveckým psem. Kavkazský pastevecký pes
je z nich největší, velikostně se mu blíží jen středoasijský pastevecký
pes, kterého na první pohled rozeznáte podle obsence ocasu.

Historie: Tento respekt vzbuzující robustní pes je plemeno staré,
chované dlouhou dobu po celém Kavkazu. Přímí předkové známi
nejsou, ale předpokládá se jejich asijský původ. Kavkzaský ovčák je
původním posláním hlídač a strážce stád, odvážný, ostrý a
samostatný. Za tímto účelem byla také prováděna ve vrzích přísná
selekce.


Keeshond

31. října 2014 v 22:27 | vladuska |  Atlas plemen psů
http://www.completedogsguide.com/images/dog-breeds/largepic/Keeshond5.jpg

Původ plemene: Nizozemsko
Vznik plemene: 16. století
Původní účel: lodní pes
Nynější účel: společník a
hlídač
Průměrný věk: 12-14 let
Jiné názvy: bárkový pes
Hmotnost: 25-30 kg
Výška: 43-48 cm

Ačkoliv se v mnoha zemích včetně USA, Kanady a Velké Británie
zaměňuje keeshond s německým vlčím špičem, jde o dvě různá
plemena odlišného původu. Fci keeshodna neuznává jako
samostatné plemeno, je to však z důvodů spíše politických než
chovatelských. Kdysi byl tento pes společníkem holandských
plavců na říčních i námořních lodích a břeh se dostal natrvalo
asi před sto lety. Je to vnímavý a spolehlivý pes, vynikající
hlídač a společník s výbornou povahou, který se hodí do města
i na venkov. Jako každý špic ovšem potřebuje pevnou ruku.
V Nizozemsku je národním psem a nyní získává stále větší
popularitu i v Severní Americe, kde je uznán AKC (American
Kennel Club).

Historie: Starobylý nizozemský špic dostal jméno podle Cornelia
(Keese) de Gijseleara, holandského politika, který tyto psy choval
a měl je stále u sebe. Toto plemeno bylo oblíbeným hlídačem a
krysařem v jižních holandských provinciích, Brabantu a
Limburgu.


Kernteriér

31. října 2014 v 22:21 | vladusssヅ |  Atlas plemen psů
Obrazek
Původ plemene: Velká Británie
Vznik plemene: středověk
Původní účel: lov lišek, krysař
Nynější účel: společník
Průměrný věk: 14 let
Jiné názvy: Cairn Terrier
Hmotnost: 6-7,5 kg
Výška: 28-31 cm
Zbarvení: červené, šedé,
krémové, pšeničné i téměř
černé s případným žíháním.
Charakteristické tmavé
zakončení chlupů na uších a
na čenichu.

Povaha: Oblíbený rodinný pes, který vás pobaví veselými kousky a
ničeho se nezalekne. Neochvějný ochránce, trpělivý kamarád
pro dětské hry. Je samostatný a ostražitý, potřebuje důslednou
výchovu.

Péče: Vyžaduje dostatek pohybu, jinak je to nenáročný společník
vhodný do bytu. Hrubá srst se lehce udržuje; upravuje se
škubáním na hlavě, uších, prutu.

Popis: Malý nízkonohý teriér přírodního vzhledu. Hlava menší,
velikostí odpovídající tělu, s výrazným stopem. Oči daleko od
sebe, s hustým obočím. Uši vzpřímené, mal, špičaté. Kratší,
avšak silné a svalnaté končetiny. Ocas kratší nesený vesele, často
vzhůru, ale nikdy přetočený. Pohyb vydatný. Srst velmi hustá a
tvrdá.

Charakteristika: I když je velmi bystrý a aktivní, má příjemnější
povahu něž většina teriérů, protože bývá poslušnější, snadněji se
podřizuje a je méně agresivní. Rychle a ochotně se učí.

Zvláštní nároky: Tohoto nenáročného a odolného psíka je zapotřebí
alespoň 2x-3x za rok, zlehka otrimovat a jinak pravidelně
kartáčovat.

Užití: Původně lovecký pes užívaný dříve především na menší
šelmy (kuny, vydra, lišky), ale i k hubení hlodavců a ke hlídání.
Dnes už převážně jen společenský pes, vhodný do města i na
vesnici.

Výskyt: Patří ke spíše vzácnějším teriérům, v poslední době
však u nás nalézá stále více příznivců.

Možná záměna: S norvičským a norfolským teriérem, kteří však
jsou menší, srst jim přiléhá k tělu a většinou mají kupírovaný
ocas. Norfolský teriér má navíc klopené uši.

Historie: Mezi předky kernteriéra opět najdeme společeného
prarodiče současných skotských teriérů, starého anglického
teriéra. Jeho předkové byli používáni jako lovečtí, a to hlavně při
lovu drobných kunovitých šelem, které bylo možno najít v
kamenitých místech. Odtud se datuje vznik jeho jména, které bylo
běžné již v 16. století.


Markéta na útěku

31. října 2014 v 22:10 | Věra Řeháčková |  Knihy

Markéta na útěku - Věra Řeháčková

Když narazí teenager na problém s rodiči či příbuznými, často si
pomyslí: nerozumí mi, uteču. Ve zbrklém útěku z domova vidí
východisko. Nejinak uvažuje i třináctiletá Markéta, kterou k
útěku přinutí dědova posedlost - naučit vnučku jezdit na koni.
Zabloudit v neschůdných šumavských lesích plných nástrah a
zákoutí je na pováženou.

Třísk. Rána jako z děla. Najednou celé okolí ozářil blesk a zalil
je namodralým světlem. Všechno kolem vypadá jako
přeexponovaná fotografie. V téže vteřině se rozpršelo.
Žádný mírný déšť. Liják.
Markéta se vyděšeně motá kolem své osy. Snaží se najít nějaký
záchytný bod. Srdce jí tluče na poplach. Kouše se do rtu.
Zmocňuje se jí panika. Zoufalství. Kouká nahoru.
Chce spatřit oblohu. Někteří lidé věří, že v ní sídlí Bůh.
Pane Bože, údajně jsi všemohoucí. Proč mi nepomůžeš? Víš,
jak šíleně se bojím. Strachy se zblázním. Vyveď mě z té sloty.
Nebo dej, ať omdlím. Nechci bouřku. Bojím se. Já se tolik
bojím...


Prolog

31. října 2014 v 22:06 | vladus |  Knihy
Tyto knihy co si dávám do blogu tak ty jsem sama přečetla.
Moc jsou krásné a některé opravdu šílené př: Smrt z rukou
lékaře. To mě totálně dostalo.
Jinak všem doporučuji knihy které vás zaujmou v mém blogu
tak neváhejte a půjčete si ji v knihovnách nebo si je kupte.
A uvidítě že za to určitě litovat nebudete.
Jinak abyste se nedivily u některých knížek co jsou
hvězdičky tak ty jsem tam dala protože jsou ty knihy
opravdu bezvadné. Usmívající se

Tajemství kocouřího muže

31. října 2014 v 21:39 | Enid Blytonová |  Knihy

Larry, Daisy, Pip, Bětka, Špekoun a pes Brok řeší další
tajemný příběh. V místním divadle je uspán a
oloupen ředitel. Zdá se, že zločin mohla spáchat jen
jedna osoba - kocouří muž z divadelního předstaení.
Policistovi Goonovi je vše jasné, netuší však že ho
Špekoun s pomocí svých oblíbených převleků svedl
opět na špatnou stopu...


Stopy hrůzy - 101. díl

31. října 2014 v 21:35 | Andrew Hall |  Knihy


Semeno Zla

Smrt z vesmíru
Nekonečná řada obětí - to je důsledek invaze mimozemských
bytostí, které se usadily nedaleko Borgentownu.
Inteligentní a kruté rostliny potřebují ke svému dalšímu
rozmnožování lidská těla a berou si je bez jakýchkoliv
skrupulí. Pamelina sestra, její vysněný idol i další kamarádi
se postupně stávají nelidskými zrůdami, které nemilosrdně
zabíjejí ve službách vetřelců z cizí planety. Vypadá to,
že Pamela a Viktor, její věčný ctitel, nemají sebemenší
šanci. Na každém kroku, v každém dni a v každé noci na
ně číhá hrůzyplná smrt...


Kdo pochopí Mariku?

31. října 2014 v 21:30 | Věra Řeháčková |  Knihy
Věra Řeháčková Kdo pochopí Mariku?

Třináctiletou Mariku vychovává její babička. Marika se schází s
partou vrstevníků, holky zbožňují deváťáka Ondráčka.
Marika věří, že kluka získá. Se svým přáním a prosbami se
chodí svěřovat mámě na hřbitov. Babička musí podstoupit
vcelku banální operaci, která však končí katastrofálně.
Marika zůstává úplně sama. Rozhoduje se o jejím osudu.
Končí v dětském domově. Vyrovnat se se smrtí jediné
příbuzné a navíc s novými podmínkami se zdá Marice
neúnosné. A k tomu všemu ji čeká další šokující
překvapení. A jak se právě s dalšími překvapeními
Marika vyrovná, o tom se čtenářky dočtou v další
autorčině knize, Rozhodní se Mariko.


DALŠÍ BEZOBRATLÍ - Hlemýžď

31. října 2014 v 21:25 | vladus |  Nejzajímavější živočichové

DŮM NA JEDNÉ NOZE
Hlemýždi se vyskytují ve většině zahrad, nejvíce tam, kde je vápantá
půda. Nejspíš proto, že jejich ulita je tvořena ze stejného materiálu
jako vápenec. Jejich tělo má na povrchu vrstvu lesklého slizu.
Hlemýždi se pohybují vpřed vlnivými stahy svalnatého těla, která tak
tvoří jednu velkou nohu. Cestu přes drsný povrch jim usnadňuje sliz.
Když je hlemýžď napaden, vylučuje jiný, žlutě zbarvený sliz.
Každý hlemýžď má samčí i samičí pohlavní orgány. Při páření se oba
jedinci vzájemně oplodní. Vajíčka kladou hlemýždi do díry v zemi,
kterou zakryjí. Za dva až čtyři týdny vylezou malí hlemýždi, kteří už
mají ulity. Jak hlemýžď roste, k ulitě při jejím otvoru přirůstají
nové prstence vápníku, a ulita se tak zvětšuje.

Krab houslista

31. října 2014 v 21:21 | vladusssヅ |  Nejzajímavější živočichové

PLÁŽOVÝ HUDEBNÍK
Samec kraba houslisty má jedno klepeto normální a druhé extrémně
velké. Menším vyhrabává z bahna drobné živočichy a podává si je do
tlamičky, věšího používá výhradně jako dorozumívacího prostředku.
Krabi houslisté žijí na pobřežích tropických moří. Když nastane
odliv, vylezou ze svých děr a začnou si předvádět klepeta. Někteří
nosí velké klepeto před sebou jako štít, jiní s ním mávají, další
zvedají obě klepeta jako při modlitbě. Všechna tato gesta
znamenají: Tenhle kus písku je můj, drž se pěkně dál! Když se
nějaký jiný krab pokouší vlézt do jejich nory, někteří krabi
houslisté vydávají vrzavé zvuky jako sarančata. Zvuk vzniká
třením klepeta o krunýř.