Ahojíík. jsem moc ráda že jsi navštívil/a můj blog. Budu ráda za komentík. Ale přeji si vaše REKLAMY do rubriky REKLAMY. Děkuji za pochopení.

Leden 2015

Co tam vidíš?

12. ledna 2015 v 0:37 | Julie |  Vaše strašidelné příběhy
Tenhle příběh se stal za bílého dne. Hlídala jsem svého dvouročního bráchu.
Byl unavený, a tak jsem ho dala do postýlky, aby si na chvilku zdřímnul.
Když usínal, něco na mě zavolal: Otočila jsem se na něj: Copak? Díva se
do rohu pokoje, kde byla velká skříň s jeho hračkami, a ukazoval na ni.
Co ta vidíš? ptala jsem se ho. Nic jsem totiž neviděla, žádnou pohozenou
hračku nebo tak. Pořád se tam díval a ukazoval. Začala jsem mít fakt
divný pocit. Asi minutu se tam díval, když vtom brácha začal směrem k
tomu rohu mávat. Pak jsem uslyšela zvuky, jako by někdo bouchal s
hračkami uvnitř skříně. Rychle jsem šla ke skříni, otevřela dveře a
spousta hraček na mě vypadla. Popadla jsem bráchu a běžela pryč.
Dodnes nevím, co to bylo, ale myslím si, že u nás straší!


Trampoty pěti holek

11. ledna 2015 v 2:09 | Vlasta Svobodová |  Knihy


Co lidé a zejména děti v životě potřebují? Dobrý, láskyplný
domov a dobré a spolehlivé přátele. - Takové, jako byly
holky z naší pětky. Erika, Bára, Míša, Terka a Vendulka.
Naopak zcela jiná je Dora. Holka, o kterou se máma vůbec
nestarala a která je na světě sama. Vybrala si z naší
pětky kamarádek jednu: Terku. Namluvila jí spoustu
nesmyslů, jako že už je dost velká, aby nemusela nikoho
poslouchat, že se nemusí učit, protože šprtky jsou
nudné a nezajímavé. Pozdě Terka poznala, že Dora nemá
pravdu, že jí bylo nejlíp s holkami, ke kterým se ráda
vrátila. Vždyť to byla pětka k nezaplacení, plná
bezvadných nápadů. A hlavně, měly dobrá srdce. I ony
poznaly, že Dora je postrachem ve škole, v družině,
v obchodech, jen proto, že je sama. A rozhodnou se, že
jí musí pomoci. Ne, nevzaly ji hned mezi sebe, ale
vymyslely pro ni dárk, který by ji mohl změnit.


Muž v kolárně

10. ledna 2015 v 22:09 | Péťa, Simča |  Vaše strašidelné příběhy
Jednou moje kamarádka Simča přijela k nám do paneláku na kole,
aby u nás přespala do druhého dne. Když dorazila, zamkla si ho
do kolárny u sklepa. Moji rodiče šli večer do kina a nám to vůbec
nevadilo, protože jsme se koukaly na telku a nebo jsme si četly
AKTA X z Top dívky. Asi v jedenáct hodin si Simča vzpomněla, že
si nechala v taštičce u kola mobil. Nezbývalo nám nic jiného,
než sjet výtahem z 5. patra do suterénu. Když jsme otevřely
dveře do kolárny, uviděly jsme muže v černém plášti, který
držel v ruce nůž. Simča rychle sáhla po vypínači a pokusila se
rozsvítit. Když se místnost osvětlila, muž zmizel, ale na zemi
zůstal ležet nůž. Běžely jsme honem zpátky do bytu, mobil
nemobil. Doma vesele vyzváněl kamarádčin telefon. Našla ho po
zvuku na dně svého batohu, který přitom tolikrát prohledala.
Nemůžeme pochopit, jak se to stalo, ale na tuto příhodu
vzpomínáme dodnes.


Krvavá stopa ruky

10. ledna 2015 v 21:47 | Katez, Téze a Vavka |  Vaše strašidelné příběhy
Jednou jsme byly na super táboře. Spaly jsme v chatkách po třech.
Poslední noc jsme nemohly usnout a tak jsme si dlouhou do noci
povídaly. Najednou někdo zaklepal na okno. Myslely jsme si, že si
někdo dělá srandu (asi kluci z vedlejší chatky) a tak jsme si z toho
nic nedělaly. Jenže, když se na okně objevila krvavá stopa ruky,
tak jsme se vyděsily a snažily se na to nemyslet. K ránu jsme
konečně usnuly a na snídani jsme se ptály všech, co bydlí okolo
nás, jestli to nebyli oni. Říkali že ne, ale holky z vedlejší chatky
prý viděly nějakého chlapa, jak odchází z tábora s něčím v ruce,
co vypadalo jako nůž. Potom prý zmizel v lese.


Tajemná hrobka

10. ledna 2015 v 20:06 | Iza |  Strašidelné příběhy
Je to už skoro rok, co jsme byly na hřbitově vyvolávat ducha naší
spolužačky Marty. Byl úplněk a my si sedly k polootevřenému
hrobu. Když jsme se chytly za ruce a byly připraveny začít,
ozvaly se najednou kroky. Otočil jsme se a uviděly postavu, jak
vychází z hrobky. Začaly jsme křičet a chtěly utéct, ale nemohly
jsme se pohnout z místa! Najednu nás skoro stáhla do hrobky, ale
my jsme se ubránily a utekly domů. NIkomu jsme to ještě
nevyprávěly, protože by nám nikdo nevěřil. Až po čase jedné
staré paní, která nám řekla, že před třemi lety se v tom místě
ztratila malá holčička, kterou už nikdy nikdo neviděl!


Strašidelné narozeniny

2. ledna 2015 v 2:24 | Eva |  Strašidelné příběhy
Byla sobota a já a rodina jsme byli v nějakém pronajatém sklepě
na babiččiných padesátinách. Už byla tma a já a dvě kámošky
jsme šly na záchod, který byl venku. Když jsme přišly k
záchodu, slyšely jsme divné zvuky. Vešly jsme, ale nikdo tam
nebyl. Zanedlouho jsme v té tmě hráli i s kamarádem Martinem
na schovku. Šla jsem k záchodu a někdo začal bouchat na
dveře! Otevřela jsem a něco mě začalo pronásledovat!
Naštěstí jsem stihla utéct do sklepa, za ostatním!


Duch

2. ledna 2015 v 2:09 | Denisa |  Vaše strašidelné příběhy
Na narozeninové oslavě mojí spolužačky jsme byly samé holky, tak jsme
se do toho pustily. Nejdříve jsme se posadily do kruhu, zapálily černou
svíčku, kterou jsme předtím koupily a dohodly se, co budeme říkat.
Začaly jsme a nejdříve se nic nedělo. Po chvíli se náhle ochladilo, ačkoli
bylo zavřené okno. Potom zhasla svíčka a jelikož se některé holky
začaly bát, tak jsme přestaly. Spát jsme ještě nešly a koukaly jsme na
televizi. Asi ve 3 ráno se začaly ozývat nějaké zvuky. Šly jsme se
podívat a kamarádčino morče bylo jakoby poškrábané od nehtů až do
krve a přitom bylo v kleci samo! Hrozně jsme se lekly a začaly křičet.
Když jsme se uklidnily, rozhodly jsme se, že půjdem spát, ale nemohly
jsme usnout. S kámoškama jsme se dohodly, že už nikdy žádného ducha
vyvolávat nebudeme!


Bojovka

2. ledna 2015 v 1:12 | Nikola |  Vaše strašidelné příběhy
Minulé léto jsem byla na táboře a poslední den jsme měli stezku odvahy.
Každý měl sám dojít až na hřbitov, celý ho projít a podepsat se na
tabulku na tom druhém konci. Nejprve jsem se vůbec nebála, protože
jsem věděla, že mě budou strašit jen vedoucí. Když už jsem se blížila
ke hřbitovu, začala jsem se bát. Už jsem stála u vchodu, když v tom
jsem slyšela divný zvuk, ale snažila jsem si ho nevšímat. Už jsem
doslova přeběhla celý hřbitov a stála u tý tabulky, kde jsem se měla
podepsat. Najednou mě někdo chytnul za nohy a táhnul mě do křoví.
Já jsem se jen tak tak vyprostila a utekla. Ráno jsem se dozvěděla, že
to byli vedoucí Usmívající se. Na tu noc ale nikdy nezapomenu!


Pohřeb

2. ledna 2015 v 1:07 | Móňa a Terča |  Strašidelné příběhy
V den pohřbu našeho příbuzného jsme já a moje sestřenice byly sami doma.
Bavily jsme se dobře, ale pořád jsme myslely na ten pohřeb. Najednou se
začaly dít divné věci. Struna se sama rozezněla a vánoční zvoneček začal
z ničeho nic zvonit. Dostaly jsme hrozný strach. Vrchol všeho byl, že jsem
viděla siluetu zemřelého příbuzného. Když se vrátili naši, tak jsem je
přemlouvala, aby už zůstali doma, ale stejně ještě někam šli. My jsme pak
s brekem odvolávaly ducha, kterého jsme před tím omylem vyvolaly a měly
jsme za to, že to všechno způsobil on. Na tento zážitek nikdy
nezapomenu!

Tajemná chodba

2. ledna 2015 v 0:51 | Kateřina |  Strašidelné příběhy
Jednou večer jsem se vracela domů od kamarádky, která není z našeho města.
Takže než jsem přijela vlakem domů, byla už dávno tma. Z nádraží jsem mohla
jít dvěma cestami: buď po hlavní ulici, přes celé město a nebo zkratkou přes
park, což je ale trošku nebezpečný, protože je tam takovej úsek, kde se
vůbec nesvítí. Sebraůa jsem veškerou svou odvahu a vydala se přes park
domů. Měla jsem odbočit doprava abych se dostala do naší ulice. Jenže žádná
cesta doprava tam najednou nebyla!!! Jen jsem zabloudila, utěšovala jsem
se, zeptám se někoho na cestu a bude to dobrý!!! Šla jsem tedy dál rovně.
Pak jsem zvedla hlavu a vychutnávala si pohled na noční oblohu. Když jsem se
pak koukla před sebe, měla jsem pocit, že jsem někde úplně jinde! Přede mnou
totiž stála podivná brána. Nikdy jsem tu žádnou bránu nevidela! Rozhodla
jsem se, že se tam podívám, Kouknu na hodinky, 19. 20, času dost. Prošla jsem
pomalu chodbou. Najednou mi začalo hučet v uších a začala jsem odříkávat
nějaký matematický vzorec! Vypočítala jsem ho a vyšlo mi 1439. Prolétlo mi
hlavou, že to číslo musí něco znamenat. Začala se mi motat hlava a já cítila
příjemné teplo. Začala jsem mít pocit, že už jsem tady někdy byla a že to celé
je můj dům, do kterého jsem se po letech vrátila. Dveře, kterýma jsem přišla,
byly zamčené, ale byl tu ještě tajný východ, který jsem kupodivuznala. Na
něm byl další vzorec. Pro návrat stačí doplnit místo tři písmen den, měsíc a
rok svého narození tak, aby výsledkem byl rok, který právě teď je. Vyslovila
jsem celýpříklad a výsledek. Bylo to skutečně 2005. Najednou jsem stála
přímo před zatáčkou k naší ulici. A na nic jsem si nepamatovala. Podívala jsem
se na hodinky. 19.20! Domů jsem přišla v čas, ale měla jsem pocit, že se něco
stalo. Tu noc se mi zdálo o podivném čísle 1439 a já si najednou vzpomněla na
to, co se mi stalo. Rozhodla jsem se, že zjistím co číslo znamená a tak jsem se
vydala do míst, kde jsem včera spatřila tu bránu. Dívala jsem se v šoku do
těch míst, ale nic tam nebylo! Dodneška si to neumím vysvětlit a z té cesty mi
běhá mráz po zádech!