Ahojíík. jsem moc ráda že jsi navštívil/a můj blog. Budu ráda za komentík. Ale přeji si vaše REKLAMY do rubriky REKLAMY. Děkuji za pochopení.

Únor 2016

Vyhazov z kina

29. února 2016 v 20:21 | Petra |  Vaše trapasy
Minulý měsíc jsme zašly s holkama do kina na komedii Bratři, jak se patří.
Byly jsme jako vždycky vybavený sladkostma a pitím, a protože to byl
super film, mohly jsme se potrhat smíchy. Musím přiznat, že jsme
dělaly docela rámus, a jako by toho nebylo málo, začaly jsme kolem
sebe ještě pohazovat popcorn. To jsme ale neměly dělat! Někdo si
totiž zašel na naše chování stěžovat a za chvilku přišel rozčílenej
uvaděč s baterkou a vyhnal nás za souhlasu ostatních ze sálu. Bylo
nám docela trapně, a proto od tý doby do toho kina radši ani
nechodíme. Ještě by nás mohl někdo poznat...


Nechtěný striptýz

29. února 2016 v 20:17 | Pavla |  Vaše trapasy
Celý loňský prázdniny jsem strávila na koupališti a jednoho dne
se tam objevila i moje tajná láska ze školy. Byla docela
legrace, vody jsme si užili až až. Všechno by bývalo proběhlo
absolutně super, kdyby Petr, náš společnej kamarád,
nevymyslel, že si půjdeme skočit ze skokánku. Už ten pohled z
deseti metrů nebyl nic moc, ale přece nebudu kazit zábavu,
že jo. Chtěla jsem udělat dojem, a tak jsem si zacpala nos,
zavřela oči a po nohách hupsla dolů. Páni, ani to nebylo tak
hrozný, jak jsem si myslela! S nadšením jsem připlavala ke
kraji bazénu a měla v úmyslu vylézt po schůdkách. Jakmile
jsem ovšem stoupla na první stupínek, okamžitě se kolem
mě ozval smích. Naštěstí jsem hned zjistila, že se mi při
skoku do vody vysoukala podprsenka skoro až ke krku, ale
stejně mi bylo hrozně trapně. Radši jsem se zase rychle
ponořila do vody.


Vyměněná kazeta

29. února 2016 v 20:11 | Veronika |  Vaše trapasy
Na své narozeniny jsem celou naši partu pozvala k nám domů,
že si pustíme pár strašidelných filmů. Uklidila jsem a připravila
obývák, dala na stůl popcorn a gumové medvídky a zapálila
svíčky. Přišli skoro všichni a hned se pohodlně usadili. Už
jsme se nemohli dočkat, až si pustíme Vřískot. Chtěla jsem
ještě přinést pití, a tak jsem jim řekla, aby zatím do videa
dali kazetu. Zmizela jsem do kuchyně a vyndala skleničky,
když jsem najednou z pokoje uslyšela huronský smích.
Když jsem vešla, celá jsem zčervenala. Vzali totiž omylem
kazetu, na které jsem se jako malá holka cachtala nahatá
ve vaně!


Koňský koblížek

29. února 2016 v 20:06 | Alice |  Vaše trapasy
Odmalička chodím pravidelně do jezdeckýho klubu a v poslední
době se se svou kobylkou Sárou zúčastňujeme různých závodů.
Na podzim jsme se dokonce umístily na třetím místě, což byl
docela úspěch. Tehdy jsem po skončení závodu vedla Sáru
zpátky do stáje, kde mě ještě čekal úklid. Sáře se ale uklízení
moc nelíbilo, pořád mrskala ocasem sem a tam, ne a ne v
klidu postát. Prostě se těšila zpátky do svýho. Nedalo se nic
dělat, musela jsem poprosit kamarádku, aby ji na chvilku
podržela. Zrovna jsem sbírala ze země Sářiny koblížky, když
jsem zaslechla, jak kamarádka vyjekla. Pozdě! Na hlavě mi
přistál jeden čerstvý exemplář! Všem kolem jsem byla rázem
pro smích. Takový ostuda! To si Sára odskáče...


Překvapení za dveřmi

29. února 2016 v 19:54 | Tomáš |  Vaše trapasy
Na konci loňskýho roku se mi stal šílenej trapas.
Byli jsme o přestávce venku na dvoře a všichni
jsme se šrotili na závěrečnou písemku z angliny.
Měl jsem hlavu zanořenou do učebnice jako
krtek, když mi došlo, že jsem si ve třídě
zapomněl cvičebnici. Vyrazil jsem rychle zpátky
a doufal, že ještě nebude zamčeno, že se naše
češtinářka bude balit stejně dlouho jako
obvykle. Vyběhl jsem nahoru jako blesk,
rozrazil dveře a vtom se to stalo! Profesorka
češtiny zrovna chtěla vyjít ze třídy, měla
plnou náruč sešitů a já do ní vrazil jak buvol!
To by ještě nebylo tak hrozný, jenže ona se
bohužel skácela na zem jak čerstvě
poraženej strom! Hrůza!


Těžká volba

29. února 2016 v 18:49 Vtipy
Fotograf: A budete si přát snímečky
barevné, nebo černobílé?
Zebra: Blbečku...


Machrování před Ufonem

29. února 2016 v 18:42 | Šulinka |  Vaše trapasy
Jednou jsme byly s mojí skvělou kámoškou Kačkou bruslit na betonovém
parkovišti. Bruslily jsme asi hodinu a pak nás to začalo nudit, tak jsme
vymýšlely různé ptákoviny, abysme se nějak zabavily. Nejvíc nás bavily
otočky. Rozjely jsme se, jedna zabrzdila, chytla druhou za ruku a
vymrštila ji od sebe. Po chvíli přijel na parkoviště náš kámoš Ufon (to
je přezdívka-kosmické přátele zatím nemáme) a já jsem před ním
začala machrovat, jak umím skvěle bruslit. Chtěla jsem mu to
dokázat, tak jsme s Kačkou udělaly otočku, jenže já se vymrštila
trochu víc, než jsem měla v plánu, a hodila jsem držkopád a hlavou
narazila do auta! Ufon mohl puknout smíchy, ale já měla co dělat,
abych se nerozbrečela...


Ahojky miláčku!

29. února 2016 v 18:37 | Rebelka |  Vaše trapasy
Zrovna jsem začala chodit s mým klukem. Dala jsem mu svoje
číslo a on mě pořád prozváněl. Už mě to nebavilo, tak jsem
se rozhodla, že to zvednu. Zvedla jsem to a řekla: Ahojky,
ty můj miláčku! Když se pak ale ozval hlas mojí třídní
učitelky, která se mě chtěla jenom zeptat, jestli jsem
něco doplnila do třídnice, začala jsem se strašně smát (ale
přitom jsem se strašně styděla). Učitelka se potom na mě
asi týden usmívala Usmívající se


Koza pitomá!

29. února 2016 v 18:24 | Lucuše |  Vaše trapasy
Měly jsme tělocvik a skákaly přes kozu. Protože máme tělocvik oddělený,
kluci nás vždycky sledují za oknem. Já jsem se před nimi chtěla jako
klasicky předvést. Když jsem přišla na řadu, rozeběhla jsem se,
přeskočila kozu a skočila rovnou na učitelku, která slítla společně se
mnou na zem. Ležely jsme na sobě a kluci se mohli potrhat smíchy.
Jako by toho nebylo málo, tak jsem si (asi strachem) prdla. To už
nevydržela ani učitelka a začala se smát jako trhlá!


Krvavá věštba

29. února 2016 v 15:18 | Linda |  Pravdivé příběhy
Jednou jsme se s kámoškou trochu nudily, a tak jsme se rozhodly,
že si zkusíme tajně věštit z křišťálové koule, kterou zdědila moje
máma po svém prastrýci. Uvelebily jsme se s kamarádkou u mě v
pokojíčku, kde jsme zatáhly závěsy a nechaly svítit jednu malou
lampičku. Nejdřív jsme se jenom hihňaly a pořádně nevěřily tomu,
že by se nám věštba vůbec mohla povést, jenže pak to začalo... Ze
středu koule se začalo pomalu linout slabé světýlko, které
postupně zářilo tak silně, až nás úplně oslnilo! Najednou jsme
měly pocit, jako bychom se ocitly v nějakém zvláštním snu, protože
všechno bylo úplně jiné a jakoby zpomalené.A pak se v kouli
objevilo několik obrazů... viděly jsme krev, vysokého muže, který
někam utíkal, a zase krev... Hrozně jsme se vyděsily a okamžitě
vyskočily k oknu, abychom roztáhly závěsy a vyvětraly. Pro jistotu
jsme ani nikomu nic neřekly, protože jsme nevěděly, jestli by
našemu vyprávění vůbec někdo věřil. Asi po půl roce jsme s
mamkou uklízely nějaké věci v obýváku, když vtom jsem našla
zažloutlý ústřížek z novin, na kterém stálo, že policie vyšetřuje
vraždu Františka P., mého prastrýce (!), kterého přepadli na
ulici vyděrači a zastřelili několika ranami přímo do hlavy! Když
jsem se úplně roztřásla, musela máma s pravdou ven. Říkala, že
František byl takovou černou ovcí rodiny - prý byl několikrát
odsouzen za různé podvody a krádeže, seděl v kriminále a
nakonec ho nejspíš zavraždili lidé, se kterými měl nevyřízené
účty. Pak máma otevřela malou skříňku, aby mi ještě ukázala
křišťálovou kouli, jenže ta byla pryč! Myslím, že nakonec jsme si já
i máma pořádně oddechly, že koule zmizela z našich životů!