Ahojíík. jsem moc ráda že jsi navštívil/a můj blog. Budu ráda za komentík. Ale přeji si vaše REKLAMY do rubriky REKLAMY. Děkuji za pochopení.

Březen 2016

Děsná lhářka

5. března 2016 v 19:09 | Nora |  Vaše pomsty! =D
Kámoška Ina nám pořád tlačila do hlavy, jak má každý týden nového
kluka a co všechno spolu už dělají. Ze začátku jsme jí to věřily, ale
pak nám to začalo být divné. Teď už víme, že si celou dobu
vymýšlela. Její řeči nás začaly rozčilovat a snažily jsme se jí
vyhýbat. Jenže ona byla jako pijavice. Když nám začala vnucovat
historku, že spala s naším třídní idolem Adamem, bylo to už fakt
moc. Řekly jsme si, že jí zavaříme. Zařídily jsme, aby se o úletu
s Inou dozvěděl i sám Adam a pak už jen čekaly. Na náš další
sraz, kde byla i naše prolhaná kamarádka, dorazil Adam úplně
vytočený (na své pověsti si totiž zakládá). Šel hned k Ině a
rovnou se jí zeptal: Tak my dva jsme spolu spali? A jakej jsem
byl? Ina zrudla jako rajče, koukla se na nás a začala blekotat: Já,
no... Ne. Já, se spletla, promiň. Pak zmizela. Na naše schůzky
pak dlouho nechodila, a když zase začala, o klukách už nám
neřekla ani slovo. Usmívající se


Ať žije maratón!

4. března 2016 v 21:23 | Radka |  Vaše trapasy
Vytáhla jsem svého bráchu do města, aby se mnou šel koupit moje nové
běžecké tenisky. Vlezli jsme do nejlepšího sportovního obchodu ve
městě, kde se o mě hned začal starat moc hezký prodavač. Chvíli trvalo,
než jsme našli ten nejvhodnější pár bot. Pak mi prodavač nabídl, abych
si vlezla na běžecký trenažér a zkusila, jestli mi boty při běhu dobře
sedí. Zapnul trenažér na nevyšší rychlost, protože si samozřejmě
myslel, že jsem asi profík. Ale čím rychleji to běželo, tím větší jsem
měla problémy! Najednou jsem ztratila rovnováhu, ale naštěstí jsem
se zase rychle chytla. Šťastně jsem se podívala na prodavače a
zapomněla běžet dál! Příští sekundu jsem pozadu letěla z běžícího
pásu, strhla stojany s oblečením vedle sebe a s žuchnutím dopadla na
zem! Zákazníci kolem mě se mohli potrhat smíchy. Rychle jsem
zaplatila ty boty a do toho obchodu už jsem nikdy nešla...


Švestkový knedlíky

4. března 2016 v 21:15 | Simča |  Vaše trapasy
Nesnáším knedlíky s povidly!!! Ale mám hlad, takže oběd ve škole
mě nemine. Sednu si vedle kamarádek a pouštím se do toho
blivajzu! V tom na mě vyprskne povidlí!!! BLE! Lucka, která se
prala s knedlíkem se začne omlouvat. Celá od tý blemtanice
vyběhnu z jídelny a namířím si to do schodů k WC. No, a co
se nestane! Jasný! Jde tam on! Znechuceně se na mě zašklebí
a podává mi papírový kapesníky! Díky. Druhý den ve škole
mu ty kapesníčky vracím zpátky. A zeptal se mě, jestli s ním
nebudu chodit!!! A ode dneška i když povidla nejím, MILUJU JE!
A jsem vděčná kuchařkám, že je dělají! Dnes se tomu já i můj
kluk smějeme.


To byl ale den...

4. března 2016 v 21:09 | Sandra a Nikol |  Vaše trapasy
Jednoho slunného dne jsme s kámoškou vyrazily na nákupy, chtěly jsme
si koupit nový kalhoty. Vlezly jsme do prvního obchodu a hned nám
padly do oka kalhoty na pultě, byly fakt špica. Nikdo u pultu nebyl a
tak jsme si je vzaly a šly do kabinky. Kámošce moc slušely a tak si je
chtěla koupit. Došly jsme k pultu, kde byla rozzuřená prodavačka
rudá jak rajče a na sobě měla jen triko a boxerky. Předložily jsme jí
náš nákup a ona na nás zaječela: Okamžitě vraťte ty kalhoty a
vypadněte! Občas (téměř vždy) míváme s kámoškou pozdní vedení a tak
jsme se začaly hádat, že ty kalhoty chceme a že zavoláme vedoucí.
Jenže ona nás setřela: Jestli o tom nevíte, tohle je mé převlečení,
které jsem si právě chtěla oblíct! Neumíme si to vysvětlit jinak, než že
když jsme přišly, byla zrovna shýblá za pultem a nebylo jí vidět.


Hrdinka utkání

4. března 2016 v 21:02 | Adriana |  Vaše trapasy
Můj přítel Marek je skvělý hráč amerického fotbalu a na našem
studentském výměnném pobytu v Americe si mohl dokonce
zahrát v domácím mužstvu! Samozřejmě, že jsem ho
doprovázela na stadion. Bylo to úžasné, davy jásaly a atmosféra
byla neskutečná. Člověk mohl hru pozorovat i na velké
obrazovce a já málem pukla pýchou, když tam ukázali i mého
přítele, který dal touch down! Ale o něco později přišel šok:
najednou nebyli na obrazovce hráči, ale já! A jako v
nějakém špatném filmu, jsem se právě rýpala v nose!
Nejradši bych v tu chvíli ze stadionu utekla!


Podivná kazeta

4. března 2016 v 20:24 | Zuzana |  Strašidelné příběhy
Jednou jsem se vrátila z procházky domů. Nikdo nebyl doma
a já jsem se dívala na telku. Pak jsem ji vypnula a začala si
číst časopis. Najednou jsem slyšela na chodbě divné
zvuky. Bylo to jako když by tam někdo ťukal, ale nikdo
tam nebyl. A potom jsem viděla jak někdo pouští televizi
a video. Na kazetě, která se z ničeho nic spustila, byla
nahraná vražda mé tety.


Já vás vidím!

4. března 2016 v 20:20 | Denča, Monča |  Strašidelné příběhy
Jednoho dne večer jsme se s kamarádkou nudily, a tak jsme šly na procházku
do nám od dětství známého lesa. Jak jsme vycházely, zavřely jsme mého psa
Mikyho do boudy, aby za námi nešel. Když jsme došly do přítmí stromů,
padla na nás velká tíseň. Procházely jsme se a pak jsme slyšely velmi
chladný a nepříjemný hlas: Já vás vidím, já vás znám! Byly jsme vystrašené,
ale přece jsme šly dál v domnění, že to bylo šustění stromů. Došly jsme na
mýtinu a tam byl pes podobný mému Mikymu. Ale přece než jsme odešly, byl
zavřený v boudě. Naivně jsem na něho křikla: Miky, pes se otočil a měl
rudě záříci oči a vyceněné zuby. začal vrčet a utíkat za námi. Rychle jsme
odtamtud pelášily pryč. Začalo pršet, doběhly jsme celé promoklé domů a
rychle k Mikymu. Miky tvrdě spal, ale před jeho boudou byly v bahně psí
stopy! Přišly jsme do pokoje a bylo dokořán otevřené okno a na zdi: Já
vás vidím, já vás znám! Když na to vzpomínáme běhá nám mráz po zádech.


Bojovka

4. března 2016 v 19:56 | Ruby Baker |  Pravdivé příběhy
Když jsem před dvěma lety měli na škole v přírodě bojovku, tak jsme
chodili po trojicích. Moje skupinka šla úplně poslední. Jakmile
jsme ušly asi dva metry, tak jsme uviděly veliký stín, který nás
úplně celou cestu sledoval (mimochodem byl úplněk a ke všemu
ještě půlnoc). Před námi se najednou objevil nějaký domek, který
měl na okně obtisk krvavé ruky a svítilo se tam. Když jsme byly asi
tři a půl metru od domu, tak říčka začala nějak divně šumět a z
lesa se ozýval tajemný řev. Od toho domku vedly krvavé stopy
nějaké šelmy, za chvíli u řeky byla mrtvá kočka, podobána na
hřbetu. Stín stále šel v našich patách. Už nám to nepřišlo vážně
normální, tak jsme vzaly nohy na ramena a utíkaly ze všech sil!
Když jsme to ráno říkaly učitelce, která tam kdysi bydlela, tak nám
řekla, že se v té tajemné chatce odehrálo mnoho vražd. Před pěti
lety v té chatce zabil chlap nějaké dvě mladé dívky, které byly s
kočkou v lese. Ten muž dívky pobodal na celém těle a kočku na
hřbetě. Kočka utekla z chaty, ale padla u řeky. Dívky
pochopitelně nepřežily. Od té doby se tam po pěti letech tohle
znovu stává, vždy při úplňku. Ten velký stín byl (asi) ten muž, který
se stal vrahem mladých dívek. Ale ten řev a tu řeku nám už vysvětlit
nedovede. Brr... Byl to snad osud, kdo nám tohle připravil??? P.S.
Nechápu, jak se to všechno mohlo stát, ale říkám vám, je to na
100% pravda... Věřte, nevěřte!... Nerada na to vzpomínám, mám z
toho pořád noční můry!!!


Začarovaný pokoj

4. března 2016 v 19:47 Vymyšlené příběhy
Před mnoha lety v našem rodinném domě vyvolávala moje babička s její
kamarádkou duchy. MOhlo jí být tak přes 20 a byla šťastně vdaná.
Vyvolávaly pomocí abecedy. Nevím přesně na co se ptaly, ale
dozvěděla jsem se, že se zeptaly na to, kdy zemře manžel mé babičky
- Pavel. Bylo to neuvěřitelné, a ukázalo to, že za den. Obě byly v šoku,
vždyť byl mladý, zdravý... Druhý den jen Pavel na motorce, stala se
nehoda a on byl na místě mrtvý. Když mi bylo 10, uslyšela jsem v
noci, za úplňku hlasité šramocení. Bála jsem se podívat co to je, a
tak jsem se jen naklonila z postele a uviděla jsem ve stínu nějakou
nahrbenou postavu, která něco dělá se zámkem zavřených dveří od
mého pokoje. Vylekalo mě to, schovala jsem hlavu pod deku v a
čekala až bude konečně ráno. Druhý den jsem se všech z rodiny
vyptávala, co to dělali v mém pokoji a oni na mě jen tak nechápavě
zírali. Co to tedy bylo? Můj pokoj začal být divný. Dokonce jsem se
i začala bát mého pokoje. Přímo nad ním je půda. Brzo ráno, když se
probouzím, slyším odtamtud často podivné zvuky. V noci se mi i zdá,
jak se probudím, chci rozsvítit a nejde to, zdá se mi o tom, jak je
ten pokoj strašný! Nedávno jsem měla v rádiu kazetu, na kterou
nahrávám z rádia a najednou tam nebyla. Tak si asi půjčil můj brácha,
myslela jsem si. Akorát že on ji neměl. Nikdo ji neměl... Asi před
týdnem začal být můj pokoj ještě horší. Jednu noc jsem slyšela takové
divné šustění, druhou noc pak škrábání a potom hluboký mužský
hlas. Vůbec nevím co říkal, mluvilo to hodně rychle, ale zaslechla
jsem na konci jeho řeči něco jako. Ať můžeš jít se mnou. Nevím co si
mám o tom myslet, ale jedno je jasné - s mým pokojem je něco
divného.


Kočka

3. března 2016 v 21:58 | Soňa |  Strašidelné příběhy
Já a moje sestra jsme byly večer samy doma. Bylo léto a venku
byla příšerná bouřka. Spaly jsme spolu v jednom pokoji.
Protože byla sestra ještě v koupelně, rozsvítila jsem světlo.
Najednou jsem slyšela zvuky, jako by něco běhalo po pokoji.
Posadila jsem se v pokoji a koukala ke dveřím, ale nic jsem
neviděla. Najednou světlo zhaslo a já uviděla kočku. Slyšela
jsem, jak mňouká. Nejradši bych v tu chvíli vykřikla, ale
nemohla jsem se ani pohnout. Zase zamňoukala a najednou
se změnila v malé světýlko, které pak zmizelo. Pak se
najednou zase rozsvítilo. Nedookázala jsem si vysvětlit, co se
stalo. Ale krátce na to, k nám do zahrady přiběhla kočka,
která vypadala jako ta v noci, a už u nás zůstala.